Jeremy web

web o počasí detektoringu a jiných věcech, hlavně pro zábavu

Aktuální kurzy měn

Z diskuze...

Detektoring a vše o hledání

Expedice Ztracená místa I

Expedice „ ztracená místa“ vznikla v hlavách nás tří, kteří se jí účastníme , někdy začátkem března.  Vzhledem k počasí, které nám na takovou expedici nepřálo, jsme její první část mohli uskutečnit až tento víkend. První části expedice se účastnil Ladík, Ondra a já. Ladík jakožto pozorovatel , řidič a dokumentarista, my dva s Ondrou jsme zkoušeli štěstí s detektorem. Pro představu musím uvést, jak jsme byli na expedici vybaveni. Takže já samozřejmě detík Garrett ACE 250, vojenská polní lopatka AČR, batoh s občerstvením . Ondra měl detík Garrett GTAx 550,  skládací vojenskou lopatku USA, batoh s občerstvením.  Ladík měl vozidlo Lada Niva 4x4, dalekohled sovětský 10x50, fotoaparát digitální japonské výroby, bez batohu a bez občerstvení. Vyrazili jsme v celku časně, a už před osmou hodinou jsme byli na místě, které jsme si určili, při výběru lokality. Po nástupu a kontrole výstroje jsme vyrazili do dávno opuštěné vesnice. Ondra nelenil, zapnul detík a po třech krocích začíná kopat. Netrvalo to ani dvě minuty ( zjistil, že je potřeba vyměnit v detíku baterky) a už má v ruce první nález! Dvě mice  z předválečného období. Na jedné je na rubu říšská orlice s hákovým křížem. Bohužel si nepamatuji jejich nominální hodnotu, ale jednalo se o německé mince. Radost z nálezu jezachycena na jedné z fotografií v galerii. Po nějaké době , kdy nám detíky řvali jak pominutí, jsme zjistili novou zkušenost. Pokud totiž hledáte v rujnách baráků, které měli z největší pravděpodobností kovové okapy a možná i střechy, tak se vám může stát, že celou dobu co jste „uvnitř“ domu, chodíte vlastně po zborcené střeše.   Po tomto zjištění, jsme si začali víc všímat okolí těchto zbořenišť.  I já jsem s trochou štěstí vytáhnul ze země zajímavou sponu z peněženky, nebo dámské kabelky. Nic moc, ale potěší. Jinak hromada šrotu a to doslova. Jo a abych nezapoměl taky nějaké prázdné nábojnice od světlic a pár loveckých, ovšem nových nábojnic. Ondra ještě našel desetihaléř někdy z roku 1953 a já jsem na louce, kterou jsme filcovali jen tak,  našel „ kus pluhu“ ! o váze asi tak 3kg.  Ihned po té, když chtěl Ondra zjistit co mu hlásí detík, kopnul rýčkem do kamenité země a jeho rýček Made in USA šel do kopru.  To nám však už nevadilo, a jeden rýček nám v tuto chvíli stačil, neboť už jsme se stáčeli ke svému stanovišti , ze  kterého byl plánovaný odjezd k domovu.  Ladík rekognoskoval po celou dobu terén a nachodil se z nás tří asi nejvíc. A to si myslím, že já s Ondrou jsme po tomto mrcasení měli v nohách cca 6km! Kolik potom Laďa?      Díky jemu se můžete mrknout jak to na místě vypadalo.  A patří mu náš dík za skvělou fotoreportáž ! Jen doufám, že tato „expedice“  nebyla zase na dlouho poslední. Lokalit máme spoustu, a pokud pojede taková solidní parta, tak se už moc těším. A s přibývajícími zkušenostmi se snad se budou lepšit i naše nálezy. Mrcasu zdar!

Poslední komentáře
22.05.2008 19:41:01: to Bukin - To víš že přijedu, a po pravdě už se tam chystám ! Jen jsem si myslel, že nám napřed to b...
22.05.2008 15:40:11: Že jsi neřekl Jeremy že chodíte hledat poklady.Přijeďte s tím na Hynkau,za náhonem prí někdo našel p...
29.04.2008 10:08:48: Tak tomu říkám parádní den ! Skvěle podané vyprávění a fotodokumentace. Moc Vám fandím a přeji mnoho...